STRÁNKY O DUCHOVNÍM HLEDÁNÍ

Jste milovaní

23. září 2012 v 11:36

Žijeme zatíženi minulostí. Jsme ovlivněni minulými událostmi, minulými křivdami, minulými odmítnutími, nedostatkem lásky, vyřčenými kritikami a obviněními.
Jsme ovlivněni tím, co o nás kdo kdy řekl. Co řekli naši nejbližší, věříme jejich soudům, jejich názorům. Bezmezně věříme slovům našich rodičů, kteří nám v našem raném dětství říkali - jsi zlobivý kluk, jsi zlobivá holka, nebudeme tě mít rádi, když nebudeš poslouchat, když se nebudeš učit, bude z tebe hlupák, nikdy nic nedokážeš, jsi k ničemu, jsi hloupý, jsi nemehlo.
Zamyslete se, kolik z toho a ještě mnohem víc jste jako děti slyšeli. Vzpomeňte si, kolik z toho jsme ve zlosti řekli svým dětem a to i přesto, že jste se kdysi ve svém dětství zapřísáhli, že vy tohle nikdy svým dětem říkat nebudete. A stejně jste to udělali. Udělali jste to tak, jako vaši rodiče, jako jejich rodiče. Řekli jste to v momentálním vzteku, ve chvíli, kdy jste byli něčím příliš rozrušeni, než abyste si vzpomněli na své dětské rozhodnutí. Řekli jste to a vytvořili jste tak dál program, který bude vaše děti utvářet tak jako utvářel vás. Řekli jste to, aniž byste to mysleli doopravdy, aniž byste tomu sami věřili.
Ale dítě, bezmezně důvěřující, oddané a zranitelné, dítě milující vás čistě a nezištně, to dítě vám zcela věří. Tak jako vy jste věřili svým rodičům, tak jako oni věřili těm svým.
Dítě vnímá svět jinak. Dospělí jsou pro něj bohy, co řeknou, musí být pravda. A když mi maminka řekne, že jsem hlupák a nic ze mě nebude - musí mít pravdu a já se ve své dětské čistotě natolik ztotožním s jejím tvrzením, že celý život žiju v podvědomém přesvědčení, které kdysi o mě vyslovila. Jako dítě nepoznám, zda je matčin výrok pravdivý, jako dítě hledám sama sebe prostřednictvím druhých, podle svého okolí a jeho reakcí na mě zjišťuju kdo jsem a jaký jsem.
A potom, jestliže moji rodiče bojují sami se svými problémy, vytvoří ze mě člověka, který stejně jako oni, bude celý život bloudit, tápat, hledat se.
Prosím, nedělejte to svým dětem ani sobě.
A přitom stačí tak málo.
Stačí říct jen prosté - miluji tě!
Jestliže máte strach nebo pocit studu říct to někomu konkrétnímu, řekněte to Bohu nebo té síle kolem nás jež nás stvořila. Je jedno jak ji nazýváme - Bůh, Univerzum, Vesmír, Příroda. Prostě jen řekněte - Miluji tě.
A uvidíte, co se stane, co pocítíte. Je to nesmírně očistné, mystické, uzdravující.
Zmizí staré negativní programy, zmizí pocity neúspěchu, neoblíbenosti, staré bolesti. Nejsou důležité. Všechna zlá a ubližující slova, která vám kdy kdo řekl, nejsou najednou důležitá, nemají žádnou váhu. Protože vy víte, že milujete svého stvořitele a že stvořitel miluje vás. A že vás miluje přesně takové, jací jste a že nemá žádných podmínek, za jakých vás bude milovat a za jakých ne. Prostě vás miluje, všechno o vás ví, zná vás, stvořil vás.
Říkejte - Miluji tě svému stvořiteli a prožívejte si ten pocit. Láska, kterou dáte se vám mnohonásobně vrátí, váš život bude snazší, šťastnější.
Naučte se říkat -Miluji tě té prasíle všude kolem nás a nebude vám dělat problémy říkat - Miluji tě -i lidem kolem vás. Milujte a budete milováni.
Jste úžasní, bez ohledu na to, co o vás kdy řekli ostatní. Jste úžasní a milovaní.
Miluji vás. Stav blaženosti. Život v blaženosti.

Všechno je uvnitř vás.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama